Lístkový lexikální archiv (1911-1991)

Kartotéka (lístková část) Novočeského lexikálního archivu (NLA) obsahuje lexikální materiál přehledně členěný (pro snadnější vyhledávání v kartotéce a operativnější manipulaci s excerpty) na materiálové vrstvy představující synchronní excerpci vždy z určitého období. Tyto vrstvy byly využity především při tvorbě jednotlivých slovníkových děl.

Základní, tzv. 1. materiál NLA sloužil především jako východisko pro zpracování Slovníku jazyka českého, později nazvaného Příruční slovník jazyka českého (PSJČ, 1935–1957), ale čerpala z něj i další slovníková díla.

Lexikografická a dialektologická komise III. třídy České akademie věd a umění sestavila pro excerptory pravidla (Návod pro sběratele materiálu k "Slovníku jazyka českého", 1911; Dodatky a opravy, 1913; Pravidla pro sběratele látky k "Slovníku jazyka českého", 1917), na jejichž základě byla excerpce prováděna. Sběr lexikálního materiálu organizovala Kancelář Slovníku jazyka českého. Excerpce probíhala prostřednictvím lístkových výpisků zejména z umělecké literatury, mimo to byly výběrově excerpovány noviny, časopisy a překladová literatura. Značná pozornost se věnovala i českému odbornému názvosloví (Pravidla o vypisování odborných termínů pro Slovník jazyka českého, 1917). Pro excerpci zdrojů byl jako dolní hranice stanoven rok 1770, díky čemuž se podařilo zachytit texty z celého obrozeneckého období.

Vypisování materiálů probíhalo trojím způsobem: podle zásad excerpce úplné, částečné a tzv. paběrkováním. Úplná (totální) excerpce spočívala v tom, že se jedenkrát vypsalo z autorova díla každé slovo (i slovo běžné) ve všech významech a významových odstínech. Tímto způsobem byly vyexcerpovány knihy např. těchto význačných autorů: Čelakovského, Máchy, Erbena, Němcové, Hálka, Nerudy, Čecha, Raise, Vrchlického, Jiráska aj. Vypisovala se celá přidělená kniha i s předmluvou, úvodem, s titulním listem, věnováním, s obsahem a poznámkami. Později se častěji pracovalo metodou částečné excerpce, při níž byla pominuta běžná slovní zásoba a byla vypsána slova, významy a vazby vyskytující se řidčeji. Pokud jde o paběrkování, vybíraly se a vypisovaly pouze jazykové zvláštnosti.

Při excerpování se postupovalo jednak podle vybraných autorů a jednak podle let. Excerpce podle autorů byla prováděna z prvních vydání děl klasiků české literatury. Tvorba některých autorů se přitom excerpovala kompletně, tj. vypisována byla pravděpodobně všechna jejich díla – např. Mácha, Erben, Němcová, Neruda, Vrchlický, Jirásek aj. U spisovatelů, jejichž literární činnost byla obsáhlá a dlouholetá (Vrchlický, Jirásek), se jejich tvorba rozdělila na několik období a každé toto období bylo excerpováno samostatně, nezávisle na předešlém.

V excerpci podle let bylo pro každý rok vybráno od méně významných autorů 10–15 knih různého obsahu. Podle let se podařilo vyexcerpovat pouze léta 1770–1878. V následujících letech se prováděla excerpce jen podle jednotlivých autorů. Aby lexikální materiál příliš nenarůstal, pracovali excerptoři při vypisování podle let s tzv. síty – abecedními slovníky výrazů, také s vysvětlením významů, které nebylo již třeba vypisovat. Např. spisy z let 1770–1807 byly filtrovány slovníkem ze spisů z roku 1770, spisy z let 1808–1828 se konfrontovaly se slovníkem Krameriova Přítele lidu, spisy z let 1828–1854 pak se slovníkem Václava K. Klicpery, pro léta 1854–1878 byl sítem slovník výrazů obsažených v knize Babička Boženy Němcové, spisy z roku 1878 byly "prosívány" slovníkem Nerudových Povídek malostranských.

Excerpční práci zajišťovali v prvním období především externí spolupracovníci Kanceláře, kterými byli středoškolští učitelé, vysokoškolští studenti, ale i přední odborníci jednotlivých oborů a lingvisté (např. Fr. Trávníček, B. Havránek, J. Haller, A. Získal). Excerptoři pocházeli z různých míst Čech, Moravy, Slezska i Slovenska. V Kanceláři dostávali prázdné excerpční lístky a odevzdávali je vyplněné (kontakt s mimopražskými excerptory probíhal poštou). Jeden excerptor vypsal přibližně 5 000–30 000 excerpčních záznamů (A. Získal – 30 000). Za vyplněný excerpční lístek dostávali 3–6 haléřů.

1. materiál

Lístek obvykle obsahuje tyto údaje: heslo s udáním slovního druhu, příp. podheslí, tj. vazbu nebo spojení, v němž se heslové slovo v citátu vyskytuje, dále citát s podtrženým heslovým slovem a bibliografické údaje.

Součástí lístkového NLA jsou i tzv. zrcadla – záznamy obsahující bibliografické údaje o excerpovaných knihách a dalších materiálových zdrojích.

Karta záznamu (zrcadla) obsahuje údaje o knize: heslo – jméno spisovatele, titul knihy a podrobnější údaje o knize, např. rok prvního vydání, zkratku autora, počet stran a formát, signaturu a vlastníka knihy; dále jsou zde k nalezení informace o excerpci: kdo knihu excerpoval, kdo excerpci schválil, způsob excerpování, počet excerpt pořízených z knihy.

Když se v roce 1935 začalo s vydáváním PSJČ, měl NLA reprezentativní soubor pěti a půl milionů excerpt, pro slovník bylo použito asi tří a půl milionů lístků. Oxfordský slovník (The Oxford English Dictionary on Historical Principles, 1933) měl v té době základnu asi pěti milionů excerpt.

Na uvedený systém excerpce bylo navázáno i v následujících obdobích, kdy po druhé světové válce proběhla přeměna Kanceláře Slovníku jazyka českého v Ústav pro jazyk český. V 50. letech minulého století se začalo pracovat na koncepci dalšího výkladového slovníku češtiny, Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ, 1960–1971), a s ním souvisel i vznik nové excerpční řady lístkového archivu, tzv. 2. materiálu NLA. Excerpta pocházejí zejména ze zdrojů vzniklých po roce 1945 až do 2. poloviny 50. let. Jazyková data byla řazena do nové vrstvy rovněž z ideologických důvodů; objevila se potřeba vyčlenit lexikum související se změnou politického režimu a s nástupem komunistické éry (brigádnice, marxismus–leninismus, mládežník aj.).

2. materiál

Pokud jde o zaměření excerpce, i nadále se vypisovalo především z děl klasiků české literatury a postupovalo se podle tzv. teorie "dobrého autora". Pokračovalo se ve výše zmíněných excerpčních postupech a navíc se lexikální materiál získával tzv. speciální excerpcí. V podstatě se jednalo o částečnou excerpci, při níž byl vypisován okruh slov, která jsou typická pro určitý vědní obor, oblast (hospodářství, politiku, kulturu) nebo pro slang apod. Cizí slova se excerpovala výběrově podle stanovených pravidel.

3. materiál NLA (od konce 50. let do 1. poloviny 60. let 20. století) byl oddělen od druhé vrstvy zejména kvůli novému směru v excerpování orientovanému hlavně na publicistický styl. Později byl tento lexikální materiál využit především pro jednosvazkový výkladový slovník spisovného jazyka, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ, 1. vydání 1978).

4. materiál NLA (od konce 60. let do 1. poloviny 70. let 20. století) byl od třetí lexikální vrstvy oddělen z praktických důvodů; na základě 4. materiálu se připravovaly doplňky pro SSJČ. Kromě toho je zde zachycena i excerpce z období uvolňování politického režimu, tj. z 2. poloviny 60. let 20. století. V té době byl excerpován hlavně oficiální proud literatury a probíhala doplňková excerpce starších autorů. Do této vrstvy se však podařilo zahrnout i díla autorů, kteří v pozdějším období nebyli politickým režimem akceptováni – např. od J. Škvoreckého byla vyexcerpována Legenda Emöke a Zbabělci, od L. Vaculíka Sekyra.

5. materiál NLA (od 1. poloviny 70. let 20. století až do roku 1985) byl také využit při sestavování SSČ a měl sloužit i pro vznik Slovníku lexikálního standardu. Tento slovník však zůstal ve fázi přípravných prací a je zachován jen heslář bez uvedení autorství a datace. V druhé polovině 80. let nastala krátká pauza v excerpování, protože se pracovalo na Akademickém slovníku cizích slov (1. vydání 1995), k němuž probíhala speciální excerpce, ale ta zůstala nezačleněna do hlavní části lístkového NLA.

6. materiál lístkového NLA zahrnuje období od konce 80. let 20. století do roku 1991 a je poslední vrstvou lístkového lexikálního archivu. V 6. vrstvě se vyskytují kromě jiných záznamů příklady nové lexikálně-sémantické spojitelnosti, nová slova a nová pojmenování (biopole, brifing). Tato vrstva NLA sloužila také jako výchozí zdroj pro publikaci Co v slovnících nenajdete. Novinky v současné slovní zásobě (1994).

V roce 2007 bylo v Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., dokončeno skenování základní části lístkového lexikálního archivu (1.-6. materiálu) obsahující 8 696 850 excerpt. Naskenované snímky excerpčních záznamů jsou v elektronické podobě zařazeny do databáze lexikálního archivu. Vyhledávací programy jsou plně funkční pro různé internetové prohlížeče a aplikace je přístupná na webových stránkách ÚJČ AV ČR, v. v. i., z adres http://bara.ujc.cas.cz/psjc a http://lexiko.ujc.cas.cz (i v rubrikách Databáze heslářů a Odkazy). Unikátní je zejména propojení této databáze s elektronickou podobou Příručního slovníku jazyka českého, umožňující práci s oběma zdroji zároveň. Elektronizace lexikálního archivu mohla být realizována díky dvěma výzkumným záměrům Vytvoření databáze lexikální zásoby českého jazyka počátku 21. století (AV0Z90610521, 2005–2011) a Integrovaný výzkum českého jazyka a jeho variet (AV0Z90610518, 2005-2011) a rovněž grantovému projektu MŠMT Informační zdroje pro výzkum a výuku češtiny (VZ09005, 2009–2011).

Příruční slovník a databáze lexikálního archivu

Lístkový lexikální archiv ÚJČ AV ČR, v. v. i., je kulturním dědictvím českého národa, neboť obsahuje informace nedocenitelné hodnoty. Excerpční lístky dokumentují vývoj češtiny (zachycené zejména na základě psaných zdrojů) od počátku národního obrození do 90. let 20. století. Jistě je velká škoda, že nemohla být excerpována literatura exilová (po roce 1948 a 1968) a literatura oficiálně neuznávaná v období komunistického totalitního režimu, ale ani tento fakt nemění nic na tom, že na základě bohatého jazykového materiálu vznikly reprezentativní výkladové slovníky češtiny Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost.

Část NLA v místnosti lexikálního archivu	NLA na elektronických nosičích

PRAMENY:
Archiv AV ČR, fond Ústavu pro jazyk český ČAVU (1905–1952).
Archiv AV ČR, fond ČAVU (1891–1952).
Směrnice pro excerpci (1969, 1992). OSLL ÚJČ AV ČR. Praha.
Texty k výstavě: 90 let Ústavu pro jazyk český AV ČR. Ústav pro jazyk český AV ČR, Národní knihovna ČR, Archiv AV ČR. Praha Klementinum. 6. 9. – 10. 10. 2011.

LITERATURA:
ČERVENÁ, V.: O lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český ČSAV. Naše řeč 1981, 64, s. 14–22.
DANEŠ, F. – DOKULIL, M.: Čtvrt století Ústavu pro jazyk český. Naše řeč 1971, 54, s. 201–212.
ERTL, V.: Časové úvahy o naší mateřštině. Praha 1929.
FILIPEC, J.: Akademický Příruční slovník jazyka českého dokončen. Slovo a slovesnost 1958, 19, č. 3, s. 211–224.
FILIPEC, J.: Cesta k českému jednosvazkovému slovníku. Naše řeč 1975, 58, č. 5, s. 225–233.
FILIPEC, J.: Z prehistorie a historie Ústavu pro jazyk český ČSAV. Naše řeč 1981, 64, č. 5, s. 225–232. 
GOLÁŇOVÁ, H.: Novočeský lexikální archiv a excerpce v průběhu let 1911-2011. Slovo a slovesnost 2011, 72, č. 4, s. 287-300.
HAVLOVÁ, F.: Rozsah slovníku, excerpce, její prameny a citace. In: Lexikografický sborník: Materiály z 1. celoštátnej konferencie čs. lexikografov, konanej v dňoch 5. – 7. júna 1952 v Bratislave. Bratislava 1953, s. 185–198.
HAVRÁNEK, B.: Dvojí jubileum Ústavu pro jazyk český – pětadvacetileté a šedesátileté. Věstník ČSAV 1971, 80, s. 311–324.
HELCL, M.: Příprava nového slovníku současného spisovného jazyka. Naše řeč 1953, 36, č. 9-10, s. 309–311.
HELCL, M.: O novém slovníku spisovné češtiny. Slovo a slovesnost 1954, 15, č. 4, s. 161–165.
HELCL, M.: Nový slovník spisovné češtiny. Naše řeč 1958, 41, č. 1-2, s. 45–48.
HLADKÁ, Z.: České slovníkářství na cestě k jednojazyčnému výkladovému slovníku. Naše řeč 2005, 88, č. 3, s. 140–156.
HLADKÁ, Z. – MARTINCOVÁ, O. (2008): Tradice a současnost české lexikografie. In: Margarita Černyševa (eds.), Teorija i istorija slavjanskoj lexikografii. Naučnyje materialy k XIV sjezdu slavistov. Мoskva 2008, s. 261–286.
HODURA, K.: Lístkové výpisky k českému slovníku. Naše řeč 1935, 19, č. 1, s. 1–6.
HODURA, K.: Z dějin akademického slovníku jazyka českého. Naše řeč 1959, 42, č.1-2, s. 6–14.
KOUKAL, M.: 25 let Ústavu pro jazyk český ČSAV. Svět v obrazech 1971, 31, s. 14–15.
KRAUS, J. – PETRÁČKOVÁ, V. a kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha 1995, 1997.
MACHAČ, J.: Vznik a vývoj prvního českého jazykovědného pracoviště. Naše řeč 1971, 54, č. 4, s. 190–200.
MEJSTŘÍK,V.: Analýza základních ústavních zdrojů pro budoucí výkladový slovník současné češtiny (ref. přednesený na 2. zasedání skupiny pro přípravu koncepce budoucího výkladového slovníku současné češtiny – 1. 4. 1996). Oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ AV ČR, v. v. i., s. 1–7.
PETR, J.: Na okraj výročí Ústavu pro jazyk český ČSAV. Naše řeč 1981, 64, č. 1, s. 1–14.
PETR, J.: 70 let trvání akademického bohemistického pracoviště. Zprávy ČSAV 1981, č. 5, s. 9–16.
Příruční slovník jazyka českého. Praha 1935–1957.
ROUDNÝ, M.: Kancelář slovníku jazyka českého za války. Práce z dějin Akademie věd 1998, řada C, svazek 3, s. 81–86.
RUBÍN, A.: K dvěma výročím Ústavu pro jazyk český ČSAV. Naše řeč 1981, 64, č. 4, s. 192–194.
Slovník spisovného jazyka českého. Praha – 1. vydání 1960–1971, 2. vydání 1989.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha – 1. vydání 1978, další vydání: 1994, 2003, 2004, 2005, 2009.
SOCHOVÁ, Z. – POŠTOLKOVÁ, B.: Co v slovnících nenajdete. Novinky v současné slovní zásobě. Praha 1994.
ŠMILAUER, V.: Příruční slovník jazyka českého. Věstník ČSAV 1958, 67, s. 565–570.
WEINGART, M.: Slovník jazyka českého. Naše řeč 1917, 1, č. 1 a 2, s. 8–11, 44–46.
ZÍSKAL, A.: Příspěvky k lexikografické teorii a praksi. Slovo a slovesnost 1938, 4, č. 1, s. 19–27.
ZÍSKAL, A.: Další příspěvek k lexikografické teorii a praksi (Vícevýznamnost slov). Slovo a slovesnost 1938, 4, č. 3, s. 149–160.
ZÍSKAL, A.: Závěrečný příspěvek k lexikografické teorii a praksi (Podrobný slovník současného spisovného jazyka a uspořádání hesel v něm). Slovo a slovesnost 1938, 4, č. 4, s. 212–222.