Příruční slovník jazyka českého

Hlavní redaktoři: Oldřich Hujer, Emil Smetánka, Miloš Weingart, Bohuslav Havránek, Vladimír Šmilauer, Alois Získal

I. díl - A-J - Státní nakladatelství, Praha 1935-1937, II. díl - K-M - Státní nakladatelství, Praha 1937-1938, III. díl - N-O - Školní nakladatelství, Praha 1938-1940, IV. díl - 1. část - P-průsvitně, Školní nakladatelství, Praha 1941-1943, 2. část - průsvitněti-Ř - Státní nakladatelství, Praha 1944-1948, V. díl - S-Š - Státní nakladatelství učebnic, Praha 1948-1951, VI. díl - T-vůzek - SPN, Praha 1951-1953, VII. díl - vy-zapytlačiti - SPN, Praha 1953-1955, VIII. díl - zaráběti-žžonka - SPN, Praha 1955-1957

Příruční slovník jazyka českého je výkladovým slovníkem velkého rozsahu, čítá 8 dílů v 9 svazcích (4. díl je dvousvazkový). Má rozsah 10 824 dvousloupcových stran a obsahuje celkem 250 000 hesel. PSJČ nebyl pojat jako slovník kodifikační, šlo o vědecký deskriptivní (popisný) slovník, který se přitom zaměřoval na upevnění spisovné slovní zásoby. Slovník představuje podrobný lexikografický popis slovní zásoby; stavba hesel vychází ze základního významu, nikoli z významu historicky primárního, slovník zachycuje polysémii hesla, obsahuje propracované definice významů, další podstatnou částí hesla jsou doklady (především z beletrie, která byla v dílech dobrých autorů považována za nositele kvalitního spisovného jazyka) uváděné převážně formou citátů (proto bývá někdy PSJČ nazýván slovníkem citátovým). Snaha o ujasnění hranic mezi spisovností a nespisovností přispěla také k tomu, že přinesl i první významný pokus o stylistické hodnocení lexikálních jednotek.

Z historie prací na slovníku

Ve 20. letech 20. století byly v Kanceláři Slovníku jazyka českého započaty přípravné lexikografické práce na slovníku. Bohatství dosud získaného materiálu bylo ověřováno srovnáváním se slovníky jiného druhu (např. s překladovými slovníky Josefa Jungmanna nebo Františka Š. Kotta). Práce na slovníku se zúčastnili přední čeští jazykovědci, na tvorbě hesel se podílelo celkem 26 autorů a 125 stálých excerptorů. Slovník byl vytvářen bez přímého vzoru a v české lexikografické tradici znamenal po mnoha stránkách jedinečný projekt. Je proto pochopitelné, že během příprav došlo k několika změnám navržené koncepce. Původní návrh F. Pastrnka počítal se vznikem tezauru, který by shromažďoval slovní zásobu češtiny všech dob do současnosti, zároveň by uváděl etymologické výklady slov a paralely z ostatních slovanských jazyků. V roce 1911 vznikla představa, že by slovník měl obsahovat slovní zásobu alespoň od roku 1770. I tato představa byla posléze přehodnocena a nakonec vzniklo synchronní slovníkové dílo, založené na excerpci materiálu zhruba od roku 1880 se začleněním staršího materiálu, pokud pocházel z děl klasiků české literatury. Původně měl vzniknout "příruční slovník" o rozsahu cca 5–6 tisíc stran, orientovaný na "současný spisovný jazyk". Velký rozsah shromážděného lexikálního materiálu pravděpodobně přispěl k tomu, že v průběhu prací na 2. dílu (koncepce A. Získala) v roce 1932 došlo k rozhodnutí zvětšit původně stanovený rozsah díla, takže byl vytvořen slovník většího typu.

Přípravné práce (excerpce a zpracování vybraných hesel z různých písmen) k tomuto slovníku byly skončeny v roce 1934. U příležitosti stého výročí vydání Česko-německého slovníku Josefa Jungmanna vyšel v únoru 1935 první sešit Příručního slovníku jazyka českého (PSJČ). V témže roce bylo vydáno 15 sešitů, v roce následujícím 19 sešitů.

Během 2. světové války byla práce na slovníku značně ztížena. Kartotéka excerpt pro slovník čítala v této době cca 7 milionů lístků. Z důvodu obavy o cenný jazykový materiál byl celý lístkový archiv v roce 1944 přestěhován a uložen do vily v Mníšku pod Brdy. Odtud byl převezen zpět do Prahy až v roce 1946. Vytištěná část slovníku v sešitech byla skladována ve Školním nakladatelství a hrozilo, že bude dána do stoupy. Tato hrozba byla díky porozumění českých úředníků na ministerstvu školství odvrácena, rukopis slovníku však musel procházet kontrolou tehdejšího cenzurního úřadu. Podle dobových materiálů byl tisk slovníku v době okupace zpožděn asi o 60 sešitů, což představovalo zhruba tři roky. Někteří pracovníci byli totálně nasazeni (Polák, Pešek, Nosek) či vězněni (Kálalová, Vacková). Redakční práce však pokračovaly nezměněným tempem.

Cenzurní zásahy se týkaly zejména příkladové části hesel. Nesměly být uveřejňovány citáty některých autorů, a to nejen pro jejich obsahovou stránku, ale i proto, že jejich autory byli "nežádoucí″ spisovatelé – mezi ně byli řazeni např. Karel Čapek, Vladislav Vančura, Ivan Olbracht, Marie Majerová, Karel Poláček, František Langer, Zdeněk Nejedlý aj. Jako podezřelé se jevily nejen všechny citáty, které připomínaly československý stát, ale i citáty, v nichž se objevovala slova jako svoboda, poroba, otrok, vůdce apod. Taková slova musela být z některých citátů vyřazena.

Případným cenzurním zásahům se autoři slovníku snažili různým způsobem vyhnout. Místo uvedení zkratky autora citátu se uváděly např. zkratky zdroje (novin ap.). Karel Čapek byl uváděn pod zkratkou Lid. nov. (= Lidové noviny), Vítězslav Nezval pod zdrojem Sfinx nebo F. Borový (názvy tehdejších nakladatelských domů), Vladislav Vančura byl kryt zdrojem Dr. Pr. (= nakladatelství Družstevní práce). Další možností bylo využití jiné podoby již užité zkratky. Tak např. pro citáty Tomáše G. Masaryka byla užita zkratka Mas., zatímco zkratka Masar. označovala citáty Edvarda Beneše. Autoři slovníku si také občas dovolili využít neznalosti cenzorů v oblasti literatury – původní jméno Ivana Olbrachta bylo Zeman a toto jméno bylo využito jako označení zdroje ve slovníku. Podobně Marie Majerová byla ve slovníkových citátech uváděna pod svým dívčím jménem Bartošová (zkratka Bart.).

Vydávání slovníku se nakonec podařilo dokončit v roce 1957.

V roce 1958 byla autorskému kolektivu Příručního slovníku jazyka českého udělena státní cena Klementa Gottwalda.

V roce 2007 zpřístupnil Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., digitalizovanou podobu Příručního slovníku jazyka českého.

Přímý vstup do PSJČ: http://bara.ujc.cas.cz/psjc/.

Slovník spisovného jazyka českého

Hlavní redaktor: Bohuslav Havránek

Členové redakce: Jaromír Bělič, Miloš Helcl, Alois Jedlička, Václav Křístek a František Trávníček

Rukopis slovníku připravili členové lexikografického oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV.

Academia – 1. vydání 1960–1971, 2. vydání 1989

Slovník spisovného jazyka českého je svým rozsahem menší než Příruční slovník jazyka českého, obsahuje 192 908 lexikograficky zpracovaných slov ve čtyřech svazcích, a řadí se tím ke slovníkům středního typu. Na rozdíl od PSJČ jde o slovník s kodifikačním statutem (po stránce pravopisné, výslovnostní i gramatické), který má plnit funkci prakticky využitelného slovníku.

Z historie prací na slovníku

Na počátku 50. let byly započaty přípravné práce na novém výkladovém slovníku češtiny – Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ). Slovník se opíral o lístkový lexikální archiv založený už při práci na PSJČ (po válce obsahující cca 12 milionů excerpt). Zaznamenává především slovní zásobu z let 1935-1971, ve výběru pak slova od 80. let 19. století. Oproti PSJČ zachycuje ve větší míře terminologii. Menší rozsah slovníku vedl zpracovatele k větší hutnosti heslového odstavce, proto nedokládá významy slov v příkladové části citáty z autorů, ale typickými slovními spojeními. Slovník upřednostňuje před citátovou autentičností funkčnost dokladu, užívá tedy minimální kontexty, které co nejlépe ilustrují významové, emocionální a stylistické odstíny slov.

Při výkladu významu se autoři snažili o přesné vystižení podstatných významových rysů a zároveň o co nejobsažnější formulaci. Pomocníkem jim byly i pečlivě zpracované synonymní řady (u nespisovných slov spisovné synonymum zcela nahradilo výklad). SSJČ vyniká nad PSJČ svým důrazem na systémové zpracování slovní zásoby, přináší podrobnou stylistickou charakteristiku slov. Detailní škála stylistických kvalifikátorů vychází z pěti hledisek: spisovnost, příslušnost ke stylové vrstvě, frekvence, dobový výskyt, emocionalita. Slovník naznačuje též slovesné vazby a důkladně zachycuje vidové dvojice. Stejně jako PSJČ je slovníkem abecedním, na rozdíl od něj se však nevyhýbá hnízdování. Do heslového odstavce zařazuje např. zdrobněliny, předponová slovesa, k přídavným jménům příslovce.

Před samotným knižním vydáním byl v roce 1953 vydán ukázkový sešit slovníku, který obsahoval dvě souvislé ukázky slovníku, a to od hesla koupě po heslo krakovianka a od hesla Litva po heslo lotyština a další ukázky zpracování jednotlivých slovních druhů. V některých případech byl uveden dvojí různý možný způsob podání či různé možnosti hnízdování, tj. přiřazování odvozených slov ke slovu základnímu, a též různý způsob grafické úpravy. K ukázkovému sešitu byl připojen dotazník pro budoucí uživatele slovníku, který obsahoval 14 otázek vztahujících se ke slovníkovému zpracování. Výsledky ankety o ukázkovém sešitu byly uveřejněny roku 1955 v časopise Naše řeč.

SSJČ byl vydáván v sešitech (v letech 1958-1971, vyšlo celkem 40 sešitů) a vedle toho i knižně ve čtyřech svazcích (v letech 1960-1971). První díl SSJČ (písmena A-M) tvořily sešity 1-14 a knižně vyšel roku 1960, druhý díl z roku 1964 (písmena N-Q) sešity 15-24, třetí díl v roce 1966 (písmena R-U) sešity 25-32, čtvrtý díl z roku 1971 (písmena V-Ž) sešity 33-40. Ve čtvrtém díle jsou rovněž obsaženy doplňky čítající 984 nově zařazených slov a opravy k celému slovníku. V roce 1989 slovník vyšel znovu s drobnými opravami a úpravami textu a tentokrát v osmi svazcích.

SSJČ byl oceněn finanční odměnou ČSAV a byl přetištěn univerzitou v Alabamě (USA) ve vydavatelství University of Alabama Press s cílem zpřístupnit jej americkým a kanadským Čechům i slavistům.

V roce 2011 zpřístupnil Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., digitalizovanou podobu Slovníku spisovného jazyka českého.

Přímý vstup do SSJČ: http://bara.ujc.cas.cz/ssjc/.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost

Hlavní redaktoři: Josef Filipec, František Daneš, Jaroslav Machač, Vladimír Mejstřík

Academia – 1. vydání 1978, 2. vydání (opravené a doplněné) 1994, 3. vydání (opravené) 2003, 4. vydání (totožné se 3.), další vydání: 2004, 2005, 2009

Počátkem 70. let byly podniknuty přípravné kroky k vydání jednosvazkového výkladového slovníku češtiny, určenému rovněž k praktickému využití a, jak napovídá název, především pro školu. Slovník poprvé vyšel v r. 1978 a jeho heslář byl poskytnut SPN pro využití při práci na česko-jinojazyčných slovnících. Druhé, opravené a doplněné vydání slovníku vyšlo až v roce 1994, do hlavní redakce se zapojil V. Mejstřík. O důvodech tohoto šestnáctiletého odstupu od prvního vydání píše Josef Filipec – hlavní redaktor slovníku – v předmluvě na s. 5 následující: "Příčinou tak pozdního vydání byl strohý zákaz vedoucího české lingvistiky v r. 1983, motivovaný stranickými a osobními důvody. Tím vznikla bezprecedentní, absurdní situace, kdy si Čech po léta nemohl koupit slovník vlastního jazyka. Druhé vydání, opravené a doplněné, bylo však nakonec přece jen, i když ne bez potíží, připraveno a díky porozumění ředitelství Ústavu pro jazyk český AV ČR a nakladatelství AV ČR Academia se dostává na knižní trh."

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ) je prototypem slovníku menšího rozsahu s kodifikačním statutem. Podává komplexní lexikografický popis téměř 50 000 slov (přesně 45 366 heslových slov a 62 872 vyčleněných významů) současné češtiny. Uživatel zde najde poučení o pravopisu a výslovnosti slov, o jejich skloňování a časování, u přejatých slov i o jejich původu. Slova jsou charakterizována jak po stylové stránce, tak i co do frekvence a časového zařazení. Podrobně jsou podány výklady slovních významů včetně terminologických a frazeologických (oproti SSJČ jsou ale některé méně frekventované významy slov vynechány), vše je dokumentováno typickými slovními spojeními. Výběrem materiálu (na rozdíl od PSJČ a SSJČ) přesouvá těžiště spisovného jazyka od beletrie k publicistice a snaží se ve větší míře zachytit i kolokviální vrstvu slovní zásoby.

Slovník zachycuje slovní zásobu od roku 1945, přihlíží však i k období první republiky, od 2. vydání též zaznamenává změny ve slovní zásobě spojené s polistopadovým vývojem jazyka i společnosti. Zvláštní pozornost věnuje dubletám a variantám, které jsou součástí živého úzu. Jednotněji a teoreticky adekvátněji zpracovává některé méně početné slovní druhy (zájmena, číslovky, předložky, spojky, částice a citoslovce). V řadě výkladových slovníků 20. století byl prvním dílem zpracovaným a vydaným jako celek, nikoliv postupně. K slovníku jsou připojeny i praktické přílohy podávající přehled o tvoření slov v češtině, soupisy rodných jmen a příjmení a nejčastěji užívaných jmen zeměpisných, jakož i běžných zkratek a značek.

V roce 2005 byl Slovník spisovné češtiny vydán také v elektronické podobě na CD-ROMu v nakladatelství Leda.

Akademický slovník cizích slov A-Ž
I. díl, A–K, II. díl, L–Ž

Kolektiv autorů pod vedením Věry Petráčkové a Jiřího Krause

Academia, Praha 1995 (1. vydání), 1997 (dotisk A-Ž)

Akademický slovník cizích slov (ASCS) je speciální normativní výkladový slovník obsahující kolem 100 tisíc významů dnes užívaných slov, citátových spojení a běžných zkratek a značek cizího původu.

Jednotlivá hesla uživatele poučují o přejatých slovech ve spisovné češtině komplexně, tj. po stránce významové, pravopisné, výslovnostní i stylistické. Zvláštní pozornost je věnována rovněž původu slov. ASCS zachycuje dynamiku ve vývoji české slovní zásoby; obohacování slovní zásoby, posuny ve stylistickém hodnocení přejatých slov a jejich významové změny. Živě reaguje na zásadní společenské proměny, které se odehrávají v rychle se rozvíjející domácí slovní zásobě, zvláště na ty, které se vztahují ke konkrétním vědním disciplínám, oborům, řemeslům i neprofesionálnímu styku.

V dalších vydáních byl přejmenován na Nový akademický slovník cizích slov (NASCS) a v roce 2005 vydán pod názvem Velký slovník cizích slov (VSCS) na CD-ROMu v nakladatelství Leda.

Odborná obec překladatelů ocenila Akademický slovník cizích slov v roce 1996 hlavní cenou – Slovník roku.

Nový akademický slovník cizích slov A-Ž

Kolektiv autorů pod vedením Jiřího Krause

Academia, Praha 2005, 2007, posl. dotisk 2014

Nový akademický slovník cizích slov (NASCS) aktualizuje materiál předchozího Akademického slovníku cizích slov (ASCS), vydaného roku 1995.

NASCS se liší od svého předchůdce zařazením asi 2 tisíc nových slov a významů z různých tematických oblastí (výpočetní a sdělovací technika, moderní technologie, průmysl, sport ad.) a stylových vrstev jazyka. Nové, přepracované vydání slovníku cizích slov přináší více než 100 tisíc výrazů, pojmů, termínů, slovních spojení cizího původu, zkratek a značek přejatých ze všech oborů lidské činnosti, které se staly běžnou součástí našeho moderního jazyka.

V roce 2005 byl Nový akademický slovník cizích slov vydán jako Velký slovník cizích slov v elektronické podobě na CD-ROMu v nakladatelství Leda.

NASCS získal v roce 2006 Cenu poroty za výkladový slovník v soutěži Slovník roku, pořádané Jednotou tlumočníků a překladatelů.

Slovesa pro praxi. Valenční slovník nejčastějších českých sloves

Naďa Svozilová, Hana Prouzová, Anna Jirsová

Academia, Praha 1997

Slovesa pro praxi. Valenční slovník nejčastějších českých sloves (SPr) patří mezi slovníky speciální, ale nenormativní. Netradičním způsobem (z hlediska valence sloves, tj. jejich schopnosti vázat na sebe jiné výrazy a mj. tak zakládat větné struktury) jsou zde slovníkově zpracována nejfrekventovanější česká slovesa. SPr sleduje především tuto větotvornou (kreativní) úlohu českých sloves, pro každý ze slovesných významů uvádí větný vzorec a valenční analýzu (relevantní údaje slovnědruhové, tvaroslovné, sémantické i syntaktické), což ve výkladových a překladových slovnících nebývá podrobně zpracováno, a poskytuje rovněž hojné citace autentických užití.

První valenční slovník Slovesa pro praxi. Valenční slovník nejčastějších českých sloves získal v roce 1998 Čestné uznání v soutěži Slovník roku, pořádané Jednotou tlumočníků a překladatelů.

Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení

Naďa Svozilová, Hana Prouzová, Anna Jirsová

Academia, Praha 2005

Speciální, nenormativní Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (SVaz) zachycuje a dokládá konkrétní vazby a spojení v současné spisovné (standardní) češtině u téměř 16 000 českých sloves, substantiv a adjektiv. Každá lexikální jednotka je ve všech svých významech doložena charakteristickými spojeními (substantiva a adjektiva), nebo celými větami (slovesa). Repertoár zjištěných vazeb zahrnuje v rámci jednotlivých hesel i jejich variantní podoby (represálie proti někomu / vůči někomu). Uváděny jsou samozřejmě i vazby vícečlenné (lákat někoho na něco; říkat někomu něco o někom, o něčem). Slovník zaznamenává též značný aktuální pohyb a změny vazebnosti (např. zmínit se o něčem – zmínit něco; kandidát něčeho – kandidát na něco). K heslovým slovům neuvádí výklady významu, stručné významové výklady však používá k rozlišení jednotlivých významů u vícevýznamových slov.

Jednota tlumočníků a překladatelů ocenila Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení v roce 2006 hlavní cenou – Slovník roku.

Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1

Kolektiv autorů pod vedením Olgy Martincové

Academia, Praha 1998

Slovník Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1 (SN 1) zachycuje novou slovní zásobu češtiny v časovém rozmezí let 1985 – 1995. Drobné přesahy mimo tento časový rámec vyplývají z povahy, vzniku, šíření a užívání nových lexikálních prostředků.

SN 1 patří ke slovníkům speciálním a nenormativním, nevyjadřuje se tedy ke spisovnosti slov, k jejich pravopisné podobě, (ne)vhodnosti tvoření, vyhýbá se rovněž tradiční stylistické klasifikaci, kterou nahrazuje označením typu komunikační oblasti. Obsahuje na 4 600 hesel z oblasti publicistické, politické, odborné, administrativní, z běžné i profesní mluvy aj.

Při zpracování slovníku se vycházelo z nového materiálu, shromážděného v lexikografickém oddělení ÚJČ (zhruba 70 000 záznamů). Popisuje nová slova po stránce lexikálně-sémantické, tvaroslovné, pravopisné, ortoepické i z hlediska kontextového využití. Formou poznámky se upozorňuje na funkčně stylovou a komunikační platnost nových výrazů a na další jejich podstatné vlastnosti. Vlastní slovníková část je uvedena výkladem o charakteru nových lexikálních jednotek z hlediska kultivovaného vyjadřování, o vývojových tendencích v dnešní slovní zásobě spisovné češtiny. Víceslovné termíny a frazeologické jednotky se uvádějí jako samostatná hesla.

Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2

Kolektiv autorů pod vedením Olgy Martincové

Academia, Praha 2004

Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2 (SN 2) je pokračováním slovníku SN 1, soustřeďuje se na slovní zásobu let 1996–2002.

SN 2 zachycuje vývojové tendence a změny ve slovní zásobě češtiny z období přelomu 20. a 21. století. Obsahuje na 7 000 nově přejatých nebo utvořených slov, nových významů slov, nových slovních spojení i frazémů. Popisuje jejich rozšíření a užívání v různých komunikačních oblastech – v běžném vyjadřování, v politice a publicistice, v marketingu, reklamě či oblasti počítačové techniky a moderních komunikačních technologií.

Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2 získal v roce 2005 Cenu poroty (2. místo) za výkladový slovník v soutěži Slovník roku, pořadané Jednotou tlumočníků a překladatelů.

Co v slovnících nenajdete (Novinky v současné slovní zásobě)

Zdeňka Sochová, Běla Poštolková

Portál, Praha 1994

Slovníková příručka Co v slovnících nenajdete (Novinky v současné slovní zásobě) byla zpracována jako doplněk obou akademických slovníků: Slovníku spisovného jazyka českého (1960-1971) a Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978) a obsahuje 2498 slovníkových hesel a další hesla přihnízdovaná. Zachycuje příliv nových výrazů, které přinesla proměna naší společnosti po listopadu 1989, ale i výrazy, o něž se čeština obohatila v posledních zhruba dvou desetiletích od vydání posledního výkladového slovníku češtiny.

Jedná se o slovník živého úzu, čerpá tedy z běžné dorozumívací praxe psané i mluvené. Při shromažďování neologismů cílenou excerpcí zaměřily autorky pozornost především na hromadné sdělovací prostředky, ale i na prestižní díla současné prózy a esejistiky. Mnohé výrazy se objevují v obnovené platnosti, ale liší se často frekvencí, stylovým hodnocením nebo časovým omezením od svého posledního slovníkového zpracování (např. slovo bankrot – SSJČ uvádí poněk. zast. ob., SSČ zast.). Slovník registruje i starší výrazy minulým režimem tabuizované z oborů jako náboženství a církev, vězeňství, kriminalistika, sexuologie aj. (např. mukl, voyér).

Frekvenční slovník češtiny

Zpracoval autorský tým pod vedením F. Čermáka a M. Křena

Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004

Frekvenční slovník češtiny (FSČ) je založen na korpusu psané češtiny FSC2000 (o velikosti 95 854 929 slovních tvarů), jehož složení bylo proporčně vyváženo tak, aby věrně zachycovalo současný psaný jazyk. Korpus byl zpracován automatickými metodami, po kterých však následovaly rozsáhlé manuální korekce.

FSČ se skládá celkem z pěti hlavních částí, dílčích slovníků. V první části uživatel najde 50 000 abecedně setříděných nejběžnějších apelativ (slov obecných) spolu s údaji o jejich frekvencích, pořadí podle těchto frekvencí, a také procentuálně vyjádřené typičnosti jejich užití v hlavních žánrech (beletrii, odborné literatuře a publicistice). FSČ dále rovněž obsahuje frekvenční slovník 20 000 apelativ uspořádaných podle absolutní frekvence a 20 000 apelativ uspořádaných podle průměrné redukované frekvence, vždy sestupně od nejfrekventovanějšího. Další částí FSČ je frekvenční slovník 2 000 nejčastějších proprií (vlastních jmen) českých i cizích a na závěr frekvenční slovník 1 000 nejčastějších zkratek, oba uspořádané sestupně podle průměrné redukované frekvence.

Ke slovníku je přiložené CD, které umožňuje pohodlné prohlížení hesláře v elektronické podobě, jeho třídění a prohledávání podle nejrůznějších kritérií a samozřejmě také ukládání vybraných hesel pro další zpracování.