Příruční slovník jazyka českého

Příruční slovník jazyka českého

Hlavní redaktoři: Oldřich Hujer, Emil Smetánka, Miloš Weingart, Bohuslav Havránek, Vladimír Šmilauer, Alois Získal

I. díl - A-J - Státní nakladatelství, Praha 1935-1937, II. díl - K-M - Státní nakladatelství, Praha 1937-1938, III. díl - N-O - Školní nakladatelství, Praha 1938-1940, IV. díl - 1. část - P-průsvitně, Školní nakladatelství, Praha 1941-1943, 2. část - průsvitněti-Ř - Státní nakladatelství, Praha 1944-1948, V. díl - S-Š - Státní nakladatelství učebnic, Praha 1948-1951, VI. díl - T-vůzek - SPN, Praha 1951-1953, VII. díl - vy-zapytlačiti - SPN, Praha 1953-1955, VIII. díl - zaráběti-žžonka - SPN, Praha 1955-1957

Příruční slovník jazyka českého je výkladovým slovníkem velkého rozsahu, čítá 8 dílů v 9 svazcích (4. díl je dvousvazkový). Má rozsah 10 824 dvousloupcových stran a obsahuje celkem 250 000 hesel. PSJČ nebyl pojat jako slovník kodifikační, šlo o vědecký deskriptivní (popisný) slovník, který se přitom zaměřoval na upevnění spisovné slovní zásoby. Slovník představuje podrobný lexikografický popis slovní zásoby; stavba hesel vychází ze základního významu, nikoli z významu historicky primárního, slovník zachycuje polysémii hesla, obsahuje propracované definice významů, další podstatnou částí hesla jsou doklady (především z beletrie, která byla v dílech dobrých autorů považována za nositele kvalitního spisovného jazyka) uváděné převážně formou citátů (proto bývá někdy PSJČ nazýván slovníkem citátovým). Snaha o ujasnění hranic mezi spisovností a nespisovností přispěla také k tomu, že přinesl i první významný pokus o stylistické hodnocení lexikálních jednotek.

Z historie prací na slovníku

Ve 20. letech 20. století byly v Kanceláři Slovníku jazyka českého započaty přípravné lexikografické práce na slovníku. Bohatství dosud získaného materiálu bylo ověřováno srovnáváním se slovníky jiného druhu (např. s překladovými slovníky Josefa Jungmanna nebo Františka Š. Kotta). Práce na slovníku se zúčastnili přední čeští jazykovědci, na tvorbě hesel se podílelo celkem 26 autorů a 125 stálých excerptorů. Slovník byl vytvářen bez přímého vzoru a v české lexikografické tradici znamenal po mnoha stránkách jedinečný projekt. Je proto pochopitelné, že během příprav došlo k několika změnám navržené koncepce. Původní návrh F. Pastrnka počítal se vznikem tezauru, který by shromažďoval slovní zásobu češtiny všech dob do současnosti, zároveň by uváděl etymologické výklady slov a paralely z ostatních slovanských jazyků. V roce 1911 vznikla představa, že by slovník měl obsahovat slovní zásobu alespoň od roku 1770. I tato představa byla posléze přehodnocena a nakonec vzniklo synchronní slovníkové dílo, založené na excerpci materiálu zhruba od roku 1880 se začleněním staršího materiálu, pokud pocházel z děl klasiků české literatury. Původně měl vzniknout "příruční slovník" o rozsahu cca 5–6 tisíc stran, orientovaný na "současný spisovný jazyk". Velký rozsah shromážděného lexikálního materiálu pravděpodobně přispěl k tomu, že v průběhu prací na 2. dílu (koncepce A. Získala) v roce 1932 došlo k rozhodnutí zvětšit původně stanovený rozsah díla, takže byl vytvořen slovník většího typu.

Přípravné práce (excerpce a zpracování vybraných hesel z různých písmen) k tomuto slovníku byly skončeny v roce 1934. U příležitosti stého výročí vydání Česko-německého slovníku Josefa Jungmanna vyšel v únoru 1935 první sešit Příručního slovníku jazyka českého (PSJČ). V témže roce bylo vydáno 15 sešitů, v roce následujícím 19 sešitů.

Během 2. světové války byla práce na slovníku značně ztížena. Kartotéka excerpt pro slovník čítala v této době cca 7 milionů lístků. Z důvodu obavy o cenný jazykový materiál byl celý lístkový archiv v roce 1944 přestěhován a uložen do vily v Mníšku pod Brdy. Odtud byl převezen zpět do Prahy až v roce 1946. Vytištěná část slovníku v sešitech byla skladována ve Školním nakladatelství a hrozilo, že bude dána do stoupy. Tato hrozba byla díky porozumění českých úředníků na ministerstvu školství odvrácena, rukopis slovníku však musel procházet kontrolou tehdejšího cenzurního úřadu. Podle dobových materiálů byl tisk slovníku v době okupace zpožděn asi o 60 sešitů, což představovalo zhruba tři roky. Někteří pracovníci byli totálně nasazeni (Polák, Pešek, Nosek) či vězněni (Kálalová, Vacková). Redakční práce však pokračovaly nezměněným tempem.

Příruční slovník jazyka českého

Cenzurní zásahy se týkaly zejména příkladové části hesel. Nesměly být uveřejňovány citáty některých autorů, a to nejen pro jejich obsahovou stránku, ale i proto, že jejich autory byli "nežádoucí″ spisovatelé – mezi ně byli řazeni např. Karel Čapek, Vladislav Vančura, Ivan Olbracht, Marie Majerová, Karel Poláček, František Langer, Zdeněk Nejedlý aj. Jako podezřelé se jevily nejen všechny citáty, které připomínaly československý stát, ale i citáty, v nichž se objevovala slova jako svoboda, poroba, otrok, vůdce apod. Taková slova musela být z některých citátů vyřazena.

Případným cenzurním zásahům se autoři slovníku snažili různým způsobem vyhnout. Místo uvedení zkratky autora citátu se uváděly např. zkratky zdroje (novin ap.). Karel Čapek byl uváděn pod zkratkou Lid. nov. (= Lidové noviny), Vítězslav Nezval pod zdrojem Sfinx nebo F. Borový (názvy tehdejších nakladatelských domů), Vladislav Vančura byl kryt zdrojem Dr. Pr. (= nakladatelství Družstevní práce). Další možností bylo využití jiné podoby již užité zkratky. Tak např. pro citáty Tomáše G. Masaryka byla užita zkratka Mas., zatímco zkratka Masar. označovala citáty Edvarda Beneše. Autoři slovníku si také občas dovolili využít neznalosti cenzorů v oblasti literatury – původní jméno Ivana Olbrachta bylo Zeman a toto jméno bylo využito jako označení zdroje ve slovníku. Podobně Marie Majerová byla ve slovníkových citátech uváděna pod svým dívčím jménem Bartošová (zkratka Bart.).

Vydávání slovníku se nakonec podařilo dokončit v roce 1957.

V roce 1958 byla autorskému kolektivu Příručního slovníku jazyka českého udělena státní cena Klementa Gottwalda.

V roce 2007 zpřístupnil Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., digitalizovanou podobu Příručního slovníku jazyka českého.

Přímý vstup do PSJČ: http://bara.ujc.cas.cz/psjc/.